Otevřený dopis

Dobrý den všem

 

Tímto chci reagovat na neustálé připomínky k mým cenám: „máte to drahé“ a zmínit několik důvodů, proč poctivá ruční práce není "za babku".

Pečením a zdobením perníčků se „živím“ od roku 2015 poté, co jsem po dvojité mateřské přišla o práci a po roce na pracáku jsem se rozhodla zřídit si živnost na výrobu dekorativních perníčků, a to jako hlavní činnost.  Do té doby byly perníčky mým koníčkem a dělala jsem je jen pro potěchu svých příbuzných a známých. Buď jsem je rozdávala zadarmo, nebo prodávala za „cenu materiálu“. A proč ne? Nic mi nechybělo, příjem jsem měla od státu v podobě mateřské resp. rodičovské. Nebudu Vás zde zatěžovat zcela podrobným výpočtem kalkulace každého perníčku, tj. kolik musím vydat peněz, abych vyrobila jeden kus. Ale pro názornost musím uvést, že perníček nejsou jen náklady na materiál  (mouka, cukr, med...), ale jako v každé firmě  také spousta nákladů nepřímých - režijních, což jsou energie, nářadí, použití strojů, veškeré administrativní náklady jako je zpracování účetnictví, obchodní činnost, balení výrobků, správa webových stránek... a zejména zisk - což je moje mzda vč. zákonných odvodů. Zjistit přímé materiálové náklady není problém, to snad umí každý. V případě nepřímých a fixních nákladů si musím naplánovat jejich celkovou výši a pak tyto náklady rozpočítat stanoveným koeficientem (procentem) na plánovaný počet výrobků, které jsem kapacitně schopna vyrobit. Já tyto náklady rozpočítávám podle velikosti perníčku - čím větší perníček, tím větší podíl těchto režijních nákladů. Čím větší počet perníčků je perníkářka schopna vyrobit, tím menší podíl těchto nákladů (zejména fixních) připadne na jeden výrobek a tím může být cena nižší.

Se začátkem podnikání jako s hlavní činností pro mě začalo platit jedno zákonné pravidlo, a to odvádět měsíčně státu minimální sociální a zdravotní pojistné (jeden z mnoha fixních nákladů). V letošním roce tzn. odvést měsíčně 3967Kč. Musím tedy státu měsíčně zaplatit bezmála 4000Kč, aniž bych vydělala jedinou korunu! Kolik myslíte, že musím udělat perníčků, abych mohla nakoupit materiál a abych vydělala na zákonné platby vč. budoucí daně z příjmů? Kolik jich musím udělat, aby mi zůstalo alespoň něco na kapesné? A to neuvádím další výdaje, ke kterým jsem se smluvně zavázala v podobě životního a penzijního připojištění atd. Způsob, jakým perníky zdobím, mé fyzické a časové možnosti, kdy pečuji o rodinu s dvěma malými dětmi, mi dovolí udělat denně během 8 hodinové pracovní doby maximálně 10-15 ks perníčků o velikosti cca 10cm (záleží na míře zdobení) v průměrné ceně 50- 60Kč (cca 600Kč/den). Pokud tedy vezmu v úvahu ideální stav, tj. 21 pracovních dnů po 600Kč, tak může můj měsíční příjem činit 12600 Kč, z kterého pak musím uhradit vše, co jsem uvedla v předchozím odstavci. Číslo vypadá sice hezky, ale po odečtení nákladů už tak pěkné není, a navíc za předpokladu, že každý měsíc někdo takový počet perníčků chce a že toto každý měsíc prodám!! Kdo dělá dekorativní perníčky jako obživu ví, jak je obtížné tohoto dosáhnout. Nevyrábím perníčky předem, neleží mi doma žádná hromada k prodeji, ve které bych měla "vázané" peníze předem. Vše je čerstvě vyrobené dle přání zákazníka.  

 Na Vaše poznámky mohu tedy odpovědět takto:

1.     „Že jsem líná, že můžu dělat více perníčků! Tamta paní jich udělá 30 ks za den" - ne, nejsem líná. Upečte si 30 ks srdíček 8x8cm a nazdobte je polevou přesně tak, jak je mám já (foto níže vpravo). Pošlete mi svou fotku a napište, kolik jste jich za 8 hodin stihli nazdobit. Vězte, že srdíček nazdobených přesně podle "tamte paní" (např. foto níže vlevo) taky udělám 30 a mohla bych je tím pádem prodávat levněji. 

2.    „Tamta paní to prodává za babku“ - nejdříve se podívejte, jak je „ta paní“ má nazdobené, jak zabalené. Přikládám foto skutečného prodejce z internetu k porovnání s mým výrobkem. Stále máte pocit, že je mám taky prodávat za 10Kč? Tímto se omlouvám autorce, neboť foto jsem použila bez jejího souhlasu. Zároveň upozorňuji, že si vážím každé rukodělné práce, a že tímto srovnáním v žádném případě nepohrdám prací jiné perníkářky. Každá máme svůj styl - některá ho má jednoduchý, jiná složitější a náročnější. A o tom to je....

 

srdce 8x8cm „té paní“ za 10Kč                             moje srdce 7x8cm za 60Kč

 

3.    „Jiná paní je ale má taky velmi krásně nazdobené“ – ANO, paní je má velmi krásné. Je mnoho žen, které si chvíle v důchodu, nebo na mateřské krátí zdobením perníčků a zároveň si tak přilepšují ke státním dávkám, které dostávají v podobě důchodu, mateřské, rodičovské atd. – jako důchodkyně resp. žena na mateřské je osvobozená od placení minimálních plateb, tj. nemusí platit bezmála 4tisíce Kč měsíčně bez ohledu na příjem! Má stálý jistý příjem v podobě starobního důchodu, dávek. Totéž platí pro ženy v zaměstnaneckém poměru. Všechny tyto osoby zaplatí odvody jen ze skutečných příjmů, a to za předpokladů, že je „přiznají“!! Některé perníkářky mají výrobu perníků jako jednu z řady jiných živností jako je např. běžná cukrařina a pekařina, tudíž si mohou vydělávat na jiné atraktivnější a více žádané živnosti, nebo mají velkovýrobu, kde to dělají jak na běžícím pásu - každý zaměstnanec zde má svůj dílčí úkol a zvládnou toho mnohem více. Je také mnoho perníkářek a podnikatelů, kteří si prostě neumí cenu spočítat a tak „prásknou“ na výrobek cenu, kterou vidí "u konkurence" !!

4.    „Jiná perníkářka taky podniká a přesto to má levnější“ – ano, jsou ty, které to mají levnější (zde může platit v plném rozsahu bod 2.), ale taky jsou perníkářky, které to mají dražší. Někdy to vypadá, že máme všechny stejné těsto, jen to zdobení měníme, ale není to tak docela pravda. Každá má jiný recept, používá jiné značky surovin, jiný poměr těchto surovin atd. Každá máme jiné podmínky pro započtení režií. Některá má provozovnu, některá to dělá doma v kuchyni, některá musí platit minimální odvody, jiná zase ne, některá musí zaplatit provozovateli stánek v Praze na náměstí 1000Kč, jiná zaplatí 250Kč za stánek v Ostravě, atd. Všude do ceny mluví tržní prostředí.

5.    „U jiné perníkářky dostanu za 100ks srdíček množstevní slevu“ – já nedávám. Každý perníček musím vyrobit, namalovat a zabalit stejně jako ten předchozí. Slevy poskytuji pouze na sady perníčků, protože jsou baleny dohromady.

6.    „Máte domácí med i vejce, měla by jste to mít levnější“ - je to nesmysl. Používám domácí med i vejce. Jenže včely musíte nakrmit cukrem, musíte kupovat mezistěny, musíte je pravidelně léčit, udržovat úly, atd. Slepice taky nežijí ze vzduchu! Nic není zadarmo. Moje některé známé kupují levný med z Číny, protože „ten vlastní přece nebude cpát do chřtánu druhým“!

Takto bych mohla pokračovat dále. Nevím, zda jsem Vás přesvědčila o důvodu své vyšší ceny. Nikdo Vás nenutí mé výrobky kupovat. Vážím si každého, kdo u mě perníček koupí a dá tím najevo nejen, že se mu líbí, ale že si také váží poctivé ruční práce.  Rovněž si vážím KAŽDÉHO, kdo po řadě dotazů ohledně podmínek prodeje a sdělení výsledné ceny  mých perníčků dokáže odpovědět, že nemá zájem, ať už z jakéhokoli důvodu, vč. cenového - takových je opravdu minimum! Většina bohužel konverzaci ukončí mlčením. Prosím tedy každého, aby mi své připomínky k mým výrobkům sdělil jakýmkoli způsobem. Velmi mi to pomáhá ve zlepšení kvality mé práce. Děkuji i za to, že jste si našli čas přečíst tento dopis až do konce.